Placka v kapse
Dříve to ovšem takové placky nebyly. K tomuto tvaru se dopracovaly časem. Předtím byly mobilní telefony, protože o nich je řeč, trochu hrubší. Ale zase menší na výšku a v pohodě se vešly do různých kapsiček. Ovšem zase dlužno uznat, že neměly tak krásně barevné a velké displeje. Ty byly tehdy tak tři na tři centimetry, ale nějaký ta lehčí hra se tam už dala zahrát. Například jízda formulí byla opravdové potěšení. Dneska tomu mladí nechtějí věřit. Ale tak to bývalo. Za dalších třicet let se jim bude smát zase ta příští generaci jaké to používali „plečky“. A tak to půjde dále a dále.
Když si dnes přečteme o tom, že existují mobily skládací ze třech dílů, ze kterých složíte naprosto normální tablet a není to poznat, tak si každý myslí svoje. Ale za pár let je bude mít každý. Uvidíte sami. My staří už ne, my už bude čuchat k fialkám zespodu. Mobilní telefon je vůbec věc, o které je spousta sporů. Především jde však o to, že lidé neznají základy slušnosti, totiž jak se s mobilem chovat. Například se často stává na veřejných místech, že někdo do mobilu huláká jako na lesy. Většinou to dělají lidé, kteří se domnívají, že se to musí. Jejich inteligence nebývá právě na té nejvyšší úrovni, protože jim to můžete opakovat stokrát, že není třeba do toho tak řvát.
Oni pokývají hlavou jako že ano, že to pochopili a začnou do něho řvát ještě více. Takže celá čekárna, nebo tramvaj slyší věci, které je nezajímají, a navíc dotyčný tím hulákáním ostatní ruší. Druhá podobná věc je ta, že se s někým bavíte a on zvedne mobil a začne se vykecávat s někým naprosto jiným na konci drátu. Zde mívám slušnostní čekání patnáct sekund. Pokud za tu dobu dotyčný či dotyčná není schopna tomu na druhém konci vysvětlit, že se ozve později, odcházím a je mi to jedno, co si ten člověk o mně myslí. Já si o něm myslím svoje a není to nic hezkého.
Dříve to ovšem takové placky nebyly. K tomuto tvaru se dopracovaly časem. Předtím byly mobilní telefony, protože o nich je…